Josef Bulant je nepřehlédnutelnou výtvarnou osobností Jihlavy druhé poloviny 20. století. Studoval v letech 1945–1949 na Státní grafické škole v Praze u profesorů Klíra a Beneše a potom v letech 1949–1953 na Akademii výtvarných umění u profesora Miloslava Holého a Bohuslava Slánského na škole restaurování a malířské techniky a technologie. Po absolvování školy se vrací zpět do svého rodného města na Českomoravské vysočině, kde pracoval nejprve jako výtvarník v Horáckém divadle a později aktivně působil v místním pedagogickém institutu.
Hledáme-li pramen umělcova tvůrčího názoru, musíme se ohlédnout až ke klasické výstavbě kompozice renesančních mistrů, impresivní lehkosti rukopisu děl rokokových, dále pak k barbizonským v čele s Camilem Corotem, ale i k zádumčivým krajinám Chitussiho nebo procítěnému realismu Karla Purkyně.
Malíř s mimořádně jemnou citlivostí zachycuje křehkou krásu melancholické krajiny v jejích různorodých proměnách. Malířovy starší práce si uchovávají ještě mnoho z realistického drobnopisu, jenž napomáhá věrně zachytit náladu krajiny či atmosféru místa.