Umělec vyhledává poetická zakoutí v krajině i městě, ve kterém žije. Z počátečního imresivně realistického slohu se v 60. letech posouvá k průzkumu možností evropských avangard od pointilismu přes exresionismus až po lyrický kubuismus. Od 2. poloviny 60. let se jeho výtvarný projev upevňuje - vnímanou realitu aktivně přetváří do fantaskní vize často lyrickou poetického charakteru. Dosahuje toho rytmickou stylizací kompozice a citlivou kombinací barevních odstínů. Jeho vnímavost, mimořádný smysl pro kompozici a barvu, schopnost vtisknout obrazu atmosféru různých osobitých nuancí, jsou výjimečným způsobem zhodnoceny též v jeho zátiších.